Cestování vlakem po Evropě místo letenky

Cestování vlakem po Evropě nahradí letenku nejsnáz na trasách, které vlak ujede zhruba do šesti hodin, a na delších tam, kde jede noční spoj. Z Prahy do Vídně nebo do Berlína trvá cesta přímým vlakem kolem čtyř hodin z centra do centra, bez dojíždění na letiště a bez odbavení. Proti letadlu má vlak na stejné trase výrazně nižší emise na cestujícího, plánuje se ale jinak než let: jízdenka a rezervace místa jsou často dvě různé věci a delší cesta se skládá z úseků.

Vyhledání spojení a nákup jízdenek po úsecích

Evropské železnice nemají jeden společný prodejní systém. Jízdní řády většiny dopravců sice najdete v mezinárodních vyhledávačích velkých národních drah, ceny a nákup ale nabízejí jen pro část spojů. Trasu se proto vyplatí vyhledat vcelku a jízdenky pak koupit u dopravců, kteří jednotlivé úseky skutečně provozují.

Levnější tarify jsou vázané na konkrétní vlak a jejich počet je omezený, takže mizí s blížícím se odjezdem. Předprodej otevírá každý dopravce jinak dlouho dopředu, obvykle několik měsíců. Radím hlídat hlavně nejdelší úsek cesty a noční vlak; regionální přípoje se dají dokoupit kdykoli, protože u nich se cena s časem obvykle nemění.

Kdy je rezervace místa povinná

V Česku, Německu nebo Rakousku je u většiny denních dálkových vlaků místenka dobrovolná a s platnou jízdenkou smíte nastoupit i bez ní. Rychlovlaky ve Francii, Španělsku a Itálii naproti tomu jezdí s povinnou rezervací, jízdenka tu platí jen na konkrétní spoj a sedadlo. Povinně se rezervují také všechny noční vlaky. Regionální spoje se nerezervují vůbec.

Doporučil bych koupit místenku i tam, kde povinná není, pokud jedete v pátek, v neděli odpoledne nebo v létě. Stání v uličce na čtyřhodinové trase je nejčastější důvod, proč lidé vlak podruhé nezvolí, a přitom mu jde snadno předejít.

Noční vlaky: sedadlo, lehátko, nebo lůžko

Noční spoj je doprava a nocleh zároveň, a tím se vyrovná letadlu i na trasách dlouhých přes tisíc kilometrů. Nabízí tři úrovně pohodlí, které se liší víc, než názvy napovídají.

Zvolil bych lehátko ve čtyřmístném oddíle jako rozumný střed. Šestimístný oddíl je při plném obsazení těsný a zavazadla se do něj skládají obtížně, kdežto lůžkový vůz bývá vyprodaný nejdřív. Oddíly lze u většiny dopravců rezervovat i celé pro rodinu nebo skupinu. Spánek je ve vlaku přerušovaný, protože souprava během noci stojí ve stanicích a někde se přepřahá. Počítejte s tím a neplánujte na dopoledne po příjezdu nic náročného.

Síťová jízdenka Interrail a kdy o ní uvažovat

Interrail je síťová jízdenka pro obyvatele evropských zemí, která platí u zapojených dopravců ve většině Evropy. Varianta Global Pass pokrývá všechny zapojené státy, One Country Pass jen jeden. Vybírá se mezi souvislou platností, kdy smíte jezdit každý den, a flexibilní verzí s určitým počtem cestovních dnů během delšího období. Ve státě, kde bydlíte, platí Global Pass jen omezeně – na cestu ven ze země a na cestu zpět.

Na jednu věc se často zapomíná: rezervace součástí Interrailu nejsou. U rychlovlaků s povinnou rezervací a u nočních vlaků se platí zvlášť a míst pro držitele síťových jízdenek bývá v některých vlacích jen omezený počet. Podle mě má Interrail smysl u cesty s několika dlouhými úseky a volným programem, kde se chcete rozhodovat ze dne na den. Na jednu předem naplánovanou zpáteční cestu se hodí spíš obyčejné jízdenky koupené včas.

Přestupy s rezervou a první zkušební cesta

Velká města mívají několik hlavních nádraží a mezinárodní vlaky nemusejí končit na tom, odkud jede váš další spoj. Typická je Paříž, kde vlaky od východu přijíždějí na Gare de l'Est a spoje na jih odjíždějí z Gare de Lyon, takže se mezi nimi přejíždí metrem. Vyhledávač takový přestup zobrazí, ale minimální čas, který nabídne, bývá na cizím nádraží se zavazadly těsný.

Sám bych si při přestupu mezi dvěma dálkovými vlaky nechával aspoň hodinu, a pokud jsou jízdenky koupené zvlášť u různých dopravců, klidně víc – delší pauza na oběd vadí méně než ujetý vlak s místenkou. Chcete-li vézt kolo, ověřte si to předem u každého úseku: dálkové vlaky ho berou jen s rezervací a některé rychlovlaky jen složené v obalu. Totéž kolo pak poslouží i doma, jak popisuji v textu o tom, kdy nahradí auto na krátkých cestách do práce.

Na první pokus vyberte trasu s přímým denním vlakem do čtyř až pěti hodin a kupte jízdenku i místenku několik týdnů předem. Podle jedné takové cesty poznáte, jestli vám tempo vlaku vyhovuje, a teprve pak má smysl plánovat noční spoj nebo cestu s přestupy. Jak vlak zapadá mezi ostatní způsoby cestování, ukazuje přehled šetrné dopravy po městě i na delší vzdálenosti.

Zdroje

• Eurail B.V., podmínky použití jízdenek Interrail Pass
• Správa železnic, informace pro cestující a jízdní řád
• Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), Transport and environment report – Train or plane?
• Mezinárodní železniční unie (UIC), materiály k mezinárodní osobní přepravě