Šetrná doprava po městě i na delší vzdálenosti

Šetrná doprava nestojí na jednom velkém rozhodnutí, ale na tom, jak jezdíte několik pravidelných tras. Krátké cesty po městě nejsnáz nahradí chůze, kolo a veřejná doprava, u dojíždění autem rozhoduje obsazenost a typ vozu a u dálkových cest volba mezi vlakem, autobusem, autem a letadlem. Každá z těch situací má jiné řešení, a proto je užitečné brát je odděleně.

Proč začít u krátkých městských cest

Velká část jízd autem ve městě měří jen pár kilometrů. Spalovací motor přitom pracuje nejhůř právě tehdy, když je studený: olej je hustý, řídicí jednotka obohacuje směs a katalyzátor ještě nedosáhl provozní teploty. Spotřeba i emise jsou proto na prvních kilometrech znatelně vyšší než po zahřátí a krátká jízda skončí dřív, než se motor do optimálního stavu dostane.

Zároveň jsou to cesty, které se nahrazují nejsnáz. Do dvou kilometrů bývá chůze časově srovnatelná s autem, pokud se započítá cesta k vozu a parkování. Do pěti až sedmi kilometrů totéž platí pro kolo. Typ kola, blatníky, brašny, převlékání i odstavení kola u pracoviště rozebírám v článku o tom, jak na krátkých cestách do práce nahradit auto kolem.

Za sebe bych začínal právě tady a ne u výměny auta, protože změna jedné každodenní trasy se projeví okamžitě a nevyžaduje žádný nákup.

Veřejná doprava a skládání cesty z více částí

Tramvaj, metro i vlak rozdělí spotřebovanou energii mezi desítky až stovky lidí, a proto na jednoho cestujícího vycházejí výrazně lépe než osobní auto s jedním člověkem. U autobusu záleží víc na obsazenosti. Plný linkový spoj je velmi úsporný, poloprázdný noční už méně.

Mimo centrum se osvědčuje kombinace několika prostředků. Parkoviště typu P+R u konečných stanic umožní nechat auto na okraji města a pokračovat kolejovou dopravou, stojany a úschovny B+R u nádraží dělají totéž pro kolo. Integrované dopravní systémy krajů navíc dovolují projet vlak, autobus i městskou dopravu na jeden jízdní doklad, takže přestup neznamená další nákup.

Při porovnávání doporučuji počítat čas ode dveří ke dveřím, ne jen dobu jízdy. Auto vypadá ve městě rychle, dokud se nepřičte kroužení po ulicích kvůli parkování a chůze od vozu k cíli.

Auto jako doplněk: obsazenost, sdílení a pohon

Jsou cesty, kde auto nic rozumně nenahradí – převoz nákladu, víc lidí najednou, místa bez spojů. I tehdy se dopad dá ovlivnit. Největší vliv má počet lidí ve voze, protože čtyři cestující v jednom autě znamenají zhruba čtvrtinovou spotřebu na osobu oproti jízdě o samotě. Spojení několika pochůzek do jednoho okruhu omezí studené starty. Pneumatiky nahuštěné na tlak předepsaný výrobcem a sundaný střešní box snižují valivý a aerodynamický odpor, což je znát hlavně na dálnici.

Domácnost, která auto potřebuje jen občas, může využít carsharing. Sdílený vůz stojí méně času nevyužitý a obslouží několik domácností, které by jinak vlastnily každá svůj.

U výběru pohonu považuji za rozhodující otázku nabíjení, ne udávaný dojezd. Elektromobil nemá výfukové emise a v městském provozu hospodaří s energií lépe než spalovací vůz, jeho výroba je ale materiálově náročnější a zimní provoz má svá omezení. Co čekat od baterie, hmotnosti a nabíjení, popisuje text o slabých místech elektromobilu v běžném provozu.

Dálkové cesty: vlak, autobus, auto a letadlo

U cest na stovky kilometrů jsou rozdíly mezi dopravními prostředky největší. Nejméně emisí na cestujícího připadá na elektrický vlak a obsazený dálkový autobus, následuje plně obsazené auto, pak auto s jedním člověkem a nejhůř vychází letadlo. Letadlo navíc spálí velkou část paliva při startu a stoupání, takže krátké lety jsou v přepočtu na kilometr nejméně úsporné.

Právě krátké a střední lety se přitom dají nahradit nejsnáz. Mezi středoevropskými metropolemi jezdí přímé denní vlaky z centra do centra a na delší trasy noční spoje s lehátky a lůžky. Jak fungují rezervace, síťové jízdenky a přestupy, najdete v článku o cestování vlakem po Evropě místo letenky.

Sám bych u dovolené řešil nejdřív způsob dopravy a teprve potom cíl. Jeden delší pobyt dosažitelný vlakem má menší dopad než několik krátkých leteckých výjezdů, i když celkový počet dní vyjde stejně.

Rozhodnutí, která ovlivní dopravu na roky dopředu

Některé volby se dělají zřídka, ale určují všechno ostatní. Poloha bydliště vůči práci, škole a obchodu rozhoduje, které cesty půjde ujít pěšky a které budou vždy vyžadovat auto. Počet vozů v domácnosti zase určuje, jak často se po klíčích sáhne jen ze zvyku. Podle mě má při stěhování větší smysl zjišťovat, jak daleko je zastávka a obchod, než řešit spotřebu budoucího auta – vzdálenosti se totiž projeví v každém dni, kdežto spotřeba jen v těch, kdy se opravdu jede.

Do stejné skupiny patří práce z domova. Den bez dojíždění ušetří celou zpáteční cestu, což žádná úprava stylu jízdy nedokáže.

Týdenní záznam cest jako první krok

Vezměte papír a týden si zapisujte každou cestu: odkud kam, čím a kolik kilometrů. Odhad z hlavy nestačí, protože krátké jízdy si člověk nepamatuje. Většinou se ukáže, že většinu kilometrů tvoří tři až pět stále stejných tras. Z nich vyberte jednu, u které je náhrada nejsnazší, a měsíc ji jezděte jinak. Teprve potom má smysl řešit další.

Zdroje

• Ministerstvo dopravy ČR, Koncepce městské a aktivní mobility pro období 2021–2030
• Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), zprávy Transport and environment report
• Centrum dopravního výzkumu, publikace k městské mobilitě a dopravnímu chování
• Český statistický úřad, statistiky dopravy