Jedlá soda jako čisticí prostředek do kuchyně

Jedlá soda v kuchyni funguje především jako jemné abrazivum a pohlcovač pachů. Uvolní připálené zbytky z hrnců a plechů, vyčistí dřez bez poškrábání a hodí se na vytření chladničky. Na vodní kámen je naopak k ničemu a silnou mastnotu sama nezvládne.

Jak jedlá soda čistí

Chemicky jde o hydrogenuhličitan sodný. Jeho roztok je jen slabě zásaditý, takže od něj nelze čekat účinek odmašťovače. Hlavní práci odvádějí krystalky: jsou měkčí než nerez, smalt i sklo, a proto nečistotu obrousí, aniž povrch poškrábou.

S tím souvisí, proč se soda používá jako kaše. V litru studené vody se jí rozpustí necelých sto gramů, takže když ji jen zvlhčíte, většina zůstane v pevné podobě a drhne. Rozpuštěná v plném dřezu vody tuhle schopnost ztrácí. Považuji za omyl používat sodu místo přípravku na nádobí; patří vedle něj, protože tenzidy uvolní tuk a soda zaschlé a připečené zbytky.

Připálené hrnce a plechy bez dlouhého drhnutí

Na dno hrnce se nasype souvislá vrstva sody, zalije se horkou vodou tak, aby byla spálenina ponořená, a nechá se několik hodin nebo přes noc. Zbytky nasáknou a většina jich pak povolí po přejetí kartáčem.

U silně připáleného nerezového nebo smaltovaného hrnce pomůže roztok deset minut povařit. Za varu se část hydrogenuhličitanu rozkládá na uhličitan sodný, který je výrazně zásaditější, a spálená vrstva se odlupuje snáz. Plech, který se na plotnu nevejde, stačí potřít kaší ze sody a trochy vody a nechat přes noc.

Hliníkové nádobí může po delším máčení v zásaditém roztoku ztmavnout, proto je u něj lepší zůstat u krátkého umytí. Na nepřilnavé pánve kaše nepatří vůbec; jejich povrch je měkký a abrazivum ho zdrsní.

Pachy v chladničce, koši a termosce

Řada kuchyňských pachů pochází z těkavých kyselých látek, například z mastných kyselin ve žluknoucím tuku. Na povrchu sody reagují na soli, které se neodpařují, a pach tím slábne. Miska se sodou v chladničce tak určitý efekt má, ale podle mě se přeceňuje: plocha prášku je malá a vzduch kolem ní proudí jen slabě. Účinnější je chladničku vytřít roztokem, zhruba lžíce sody na litr vlažné vody, a zdroj pachu odstranit.

Pokud misku do chladničky přesto dáte, nasypte sodu do široké mělké nádoby a po několika týdnech ji vyměňte. Použitou nemusíte vyhodit, poslouží ještě na drhnutí dřezu.

Stejný roztok se hodí na odpadkový koš, chlebník nebo plastové krabičky. Termosku a láhev na pití stačí naplnit teplou vodou se lžičkou sody, nechat hodinu stát a důkladně vypláchnout.

Na co jedlá soda nestačí

Vodní kámen se rozpouští v kyselině, zásaditá soda s ním neudělá nic. Na konvici a sprchovou zástěnu proto patří ocet nebo kyselina citronová, podle toho, co povrch snese.

Míchat sodu s octem v jedné nádobě nemá cenu. Směs zašumí, obě látky se navzájem neutralizují a výsledný roztok je slabší než každá zvlášť. Kdo chce využít obojí, použije je po sobě a povrch mezi tím opláchne.

Soda také není dezinfekční prostředek a nenahradí odmašťovač na digestoř s vrstvou starého tuku. Filtr z digestoře se dá namočit do horké vody s přípravkem na nádobí a hrstí sody, hlavní práci tam ale odvede tenzid a teplota.

Jedlá soda, soda na praní a prášek do pečiva

Tři podobně znějící výrobky se často zaměňují. Jedlá soda je hydrogenuhličitan sodný a je z nich nejmírnější. Soda na praní, někdy označovaná jako krystalická, je uhličitan sodný; její roztok je mnohem zásaditější a tuk uvolňuje lépe, na obalu ale nese výstražné označení a pracuje se s ní v rukavicích podle etikety. Prášek do pečiva obsahuje jedlou sodu smíchanou s kyselou složkou a škrobem, takže po navlhčení obě složky zreagují mezi sebou a prášek se na čištění se nehodí.

Doporučila bych do kuchyně jen jedlou sodu, protože je to potravinářská surovina vedená jako E 500 a na površích, kde se připravuje jídlo, po ní stačí opláchnutí. Sodu na praní má smysl pořizovat až na silně zamaštěné věci mimo kuchyňskou linku.

Skladování, dávkování a první pokus

Soda přitahuje vlhkost a pachy z okolí, proto patří do uzavřené dózy, ne do načatého papírového sáčku vedle koření. Slepená do hrudek funguje dál, jen se hůř dávkuje. Sama bych si jednu dózu vyhradila na úklid a postavila ji ke dřezu i se lžičkou, protože prášek, který je po ruce, se skutečně používá.

Na drhnutí dřezu stačí lžička sody na vlhkém hadru nebo kartáči; jaké pomůcky se k tomu hodí, shrnuje článek o tom, které houbičky a hadry na nádobí vydrží déle. Po čištění povrch opláchněte, jinak na něm po zaschnutí zůstanou bílé šmouhy.

Do odpadu sodu nesypte nasucho jako prevenci ucpání. Nerozpuštěný prášek se usadí v sifonu a průtok spíš zhorší. Za sebe bych začala jedním pokusem: připálený hrnec, vrstva sody, horká voda a noc na lince. Výsledek ukáže, jestli se soda u vás uchytí, a ostatní suroviny do sestavy doplní přehled ekologického úklidu.

Zdroje

• Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), informace o látkách – hydrogenuhličitan sodný a uhličitan sodný
• Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, výukové materiály k anorganické chemii (uhličitany a hydrogenuhličitany alkalických kovů)
• Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), hodnocení přídatné látky E 500 – uhličitany sodné
• Návody výrobců nádobí k údržbě nerezových, smaltovaných, hliníkových a nepřilnavých povrchů