Houbičky a hadry na nádobí, které vydrží déle

Houbičky na nádobí vydrží déle hlavně tehdy, když mezi použitím schnou, a nejdelší životnost mají pomůcky, u kterých se mění jen opotřebená část: kartáč s vyměnitelnou hlavou, celulózová houba a pratelný hadřík. Běžná pěnová houbička se při každodenním používání začne drolit během několika týdnů.

Z čeho je pěnová houbička a proč se drolí

Klasická houbička má dvě vrstvy. Měkká část je polyuretanová pěna, drsná strana je rouno ze syntetických vláken, do kterého výrobce přidává abrazivní zrna. Obě vrstvy drží pohromadě lepidlem, a proto se houbička nedá rozebrat ani vytřídit; po dosloužení patří do směsného odpadu.

Pěna se opotřebovává mechanicky. Stěny pórů se trhají o hrany příborů a struhadel, horká voda je změkčuje a po čase se začnou uvolňovat drobky. Drsná vrstva se od pěny odlepuje obvykle dřív, než se sama prodře. Podle mě je slabinou houbičky právě tohle spojení dvou materiálů, protože kvůli jedné opotřebené vrstvě se vyhazuje celý kus.

Kartáč, celulóza a bavlna: čím se náhrady liší

Kartáč na nádobí s dřevěnou rukojetí a vyměnitelnou hlavou má štětiny z rostlinných vláken, nejčastěji z agáve nebo kokosu. Rukojeť slouží roky, hlava se mění po několika měsících, když se štětiny rozlehnou do stran. Kartáč mezi použitím rychle uschne a dostane se na dno sklenic i do rohů pekáče. Dřevo ale nesnáší stání ve vodě, bobtná a praská, takže patří na háček nebo do stojánku, ne do dřezu.

Celulózová houba se vyrábí z regenerované celulózy, tedy z dřevní buničiny. Po uschnutí ztvrdne jako prkénko a po namočení zase změkne, což je znak, podle kterého ji poznáte od pěny. Saje víc vody než polyuretan, snese praní v pračce a vydrží řádově měsíce. Prodává se i s drsnou vrstvou ze sisalu nebo jako tenká savá utěrka, v níž je celulóza smíchaná s bavlnou.

Pletený nebo tkaný hadřík z bavlny či lnu se hodí na nádobí bez připálenin a pere se s ručníky na vyšší teplotu. Lufa, vysušená vláknitá kostra plodu tykvovité rostliny, drhne šetrně a je celá rostlinná, jen rychleji měkne. Hadříky z mikrovlákna stírají dobře i bez přípravku, jsou ale z polyesteru a polyamidu a při praní pouštějí vlákna do vody; o tom, co s mikroplasty z praní dokáže filtr nebo prací sáček, je samostatný text.

Kdybych měla vybrat jedinou změnu, doporučila bych kartáč s vyměnitelnou hlavou, protože nahradí houbičku u většiny nádobí a odpad z něj tvoří jen malý kus dřeva se štětinami.

Sušení a praní rozhodují víc než materiál

Mokrá houba odložená na dno dřezu nebo do uzavřené misky se rozpadá nejrychleji a brzy začne zapáchat. Po umytí ji proto propláchněte čistou vodou, vyždímejte a postavte na hranu nebo do drátěného stojánku, kde k ní může vzduch ze všech stran. Totéž platí pro hadřík: rozprostřený přes baterii uschne za pár hodin, zmuchlaný v dřezu zůstane vlhký do rána.

Celulózové houby a bavlněné hadříky se perou s kuchyňskými utěrkami. Považuji za praktické mít jich v oběhu několik a střídat je po dni nebo dvou, protože každý kus pak stihne úplně vyschnout a do pračky jde dřív, než začne být cítit. Pěnové houbičky praní snášejí hůř, lepený spoj v něm povoluje. Mikrovlákno se pere bez aviváže, ta by vlákna obalila a hadřík by přestal sát.

Který nástroj patří na který povrch

Drsná strana běžné houbičky obsahuje abrazivní zrna a poškrábe nepřilnavé pánve, plastové dózy i sklo. Na tyto povrchy patří měkká strana, hadřík nebo houbička označená výrobcem jako nepoškrábavá. Kartáč je vhodný na sklenice, hrnce a struhadla, o která by se pěna trhala.

Ocelová drátěnka má místo u litiny a nerezových hrnců bez povrchové úpravy. Mokrá rezaví, takže se po použití vyklepe a nechá uschnout. Na připálený plech ale není nejlepší první volbou; šetrnější je nechat ho přes noc odmočit a zbytky uvolnit kaší z jedlé sody, která nerez ani smalt nepoškrábe.

Kdy houbičku vyměnit a kam s ní

Čas na výměnu poznáte podle tří věcí: houba se drolí, drsná vrstva se odlepuje, nebo je cítit i po vyprání a vyschnutí. U kartáče je to chvíle, kdy štětiny leží do stran a přestanou drhnout. Dosloužilá houbička ještě nemusí do koše, poslouží na čištění bot, květináčů nebo jízdního kola.

Pěnová houbička a mikrovlákno končí ve směsném odpadu. U pomůcek z celulózy, lufy, dřeva a rostlinných štětin záleží na tom, zda neobsahují syntetickou nit nebo kovové sponky, a na pravidlech, která pro bioodpad stanovuje obec. Za sebe bych je bez příměsí dala na domácí kompost.

Zásobu houbiček, kterou máte doma, nevyhazujte. Doužívejte ji a kartáč nebo celulózovou houbu kupte, až dojde; sama bych začala tím jedním kusem, který je u dřezu v ruce každý den. Jak pomůcky zapadají mezi ostatní vybavení, popisuje přehled ekologického úklidu domácnosti.

Zdroje

• EKO-KOM, informační materiály k třídění odpadu v domácnosti (Jak třídit)
• Ministerstvo životního prostředí ČR, informace k předcházení vzniku odpadu a k bioodpadu
• Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Ústav polymerů, výukové materiály k polyuretanům a celulózovým vláknům
• Návody výrobců kuchyňského nádobí k údržbě nepřilnavých a nerezových povrchů