Minimální trvanlivost a datum spotřeby nejsou totéž

Minimální trvanlivost a datum spotřeby jsou dvě různá označení a rozdíl je v tom, co výrobce datem slibuje. Minimální trvanlivost je doba, po kterou si správně skladovaná potravina drží své typické vlastnosti, tedy chuť, vůni a konzistenci. Datum spotřeby se dává na potraviny, které se rychle kazí, a označuje poslední den, kdy se mají spotřebovat. První údaj se tedy týká jakosti, druhý bezpečnosti potraviny.

Jak obě označení na obalu vypadají

Poznají se podle úvodních slov. Minimální trvanlivost uvozuje text „minimální trvanlivost do“, pokud následuje konkrétní den, nebo „minimální trvanlivost do konce“, pokud je uveden jen měsíc a rok či samotný rok. Datum spotřeby začíná slovy „spotřebujte do“ a vždy obsahuje den. Samotné datum bývá často vyražené jinde než úvodní slova, třeba na víčku, na dně plechovky nebo ve svaru sáčku, a text na etiketě na to místo jen odkazuje.

Doporučila bych naučit se hledat právě ta úvodní slova, a ne jen číslice. Dvě stejně vypadající data na dvou výrobcích totiž mohou znamenat každé něco jiného.

Podle čeho se volí jedno, nebo druhé označení

O druhu označení nerozhoduje libovůle výrobce, ale povaha potraviny. Datum spotřeby patří na zboží, které z mikrobiologického hlediska rychle podléhá zkáze: typicky čerstvé a mleté maso, drůbež, čerstvé ryby, některé lahůdkářské výrobky a část chlazených mléčných výrobků. Po uplynutí tohoto data se potravina už nepovažuje za bezpečnou a nesmí se prodávat.

Minimální trvanlivost se používá u všeho ostatního, tedy u těstovin, rýže, mouky, luštěnin, konzerv, oleje, kávy, čaje, sušenek nebo čokolády, ale také u trvanlivého mléka a řady jogurtů. Co pro spotřebitele znamená zboží s prošlou minimální trvanlivostí a jak s ním smějí zacházet obchody, vysvětluje na svých stránkách Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Podle mě je lepší držet se jejího výkladu než kuchyňských pouček, protože inspekce popisuje i situace, na které poučky nepamatují.

Formát data a potraviny, které datum nemají

Podoba data napoví, jak dlouho potravina vydrží. U výrobků s trvanlivostí kratší než tři měsíce stačí den a měsíc, u trvanlivosti od tří do osmnácti měsíců měsíc a rok a u ještě trvanlivějších jen rok. Proto má jogurt na víčku den a měsíc, kdežto plechovka rajčat jen měsíc s rokem.

Některé potraviny datum mít nemusí. Patří k nim čerstvé ovoce a zelenina, které nebyly oloupané ani nakrájené, kuchyňská sůl, cukr v pevném stavu, ocet a pečivo určené ke spotřebě do čtyřiadvaceti hodin od výroby. U vajec se minimální trvanlivost počítá ode dne snášky a činí nejvýše dvacet osm dní.

Podmínky skladování a údaj „po otevření“

Obě data platí jen pro neotevřený obal uložený tak, jak výrobce předepisuje. Proto u data bývá teplota, například „skladujte při 2 až 8 °C“, nebo pokyn uchovávat v suchu a mimo přímé světlo. Chlazené zboží, které strávilo odpoledne v rozpáleném autě, už podmínky nesplnilo a datum na něm ztrácí vypovídací hodnotu.

Po otevření začíná běžet jiná, kratší doba. Výrobci ji uvádějí větou typu „po otevření uchovávejte v chladu a spotřebujte do tří dnů“. Tento údaj považuji za stejně důležitý jako datum samotné, protože u načaté smetany, šunky nebo sterilované zeleniny rozhoduje právě on. Pomáhá napsat si den otevření fixou přímo na víčko.

Na správné teplotě záleží i doma. Kam v chladničce patří maso a kam mléčné výrobky, popisuje text o skladování potravin v lednici podle teplotních zón.

Jak s daty pracovat při nákupu a doma

Největší užitek z dat je při plánování. Potravinu s datem spotřeby bych kupovala jen tehdy, když už je jasné, ve který den se uvaří, případně že půjde ještě před tímto datem do mrazáku. U zboží s minimální trvanlivostí stačí hlídat, aby doma nevznikaly zásoby téže věci s různým stářím. Kdo nakupuje podle seznamu sestaveného z konkrétních jídel, má s daty nejméně práce; víc o tom píšu v článku o tom, jak plýtvání jídlem předejít už při psaní nákupního seznamu.

Praktický krok na dnešek: přerovnejte chladničku a spíž podle dat. Výrobky s nejbližším datem dopředu, nové dozadu, zboží označené „spotřebujte do“ na jedno místo, kde je hned na očích. Sama bych si k tomu jednou týdně, nejlépe den před nákupem, prošla přední řadu a jídla na další dny naplánovala podle ní.

Zdroje

• Státní zemědělská a potravinářská inspekce, informace pro spotřebitele: datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti
• Ministerstvo zemědělství ČR, portál Bezpečnost potravin – označování potravin
• Evropská komise, informace o označování data na potravinách („date marking“)
• Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), pokyny k označování data a souvisejícím informacím o potravinách