Udržitelná móda mimo svět rychlých kolekcí

Udržitelná móda začíná ve skříni, ne v obchodě. Největší část zátěže spojené s oblečením vzniká při pěstování nebo výrobě vlákna, barvení a šití, takže každý další rok, kdy kus nosíte, tuhle zátěž rozkládá na víc použití. Košile nošená šest let místo dvou je lepší výsledek než tři nové košile z jakkoli šetrného materiálu.

Z toho plyne pořadí, kterého se držím i ve zbytku textu: nejdřív nosit a opravovat to, co už existuje, potom pořizovat nošené, a teprve nakonec kupovat nové – a to tak, aby vydrželo.

Proč rychlé kolekce končí ve skříni nenošené

Rychlá móda stojí na častém střídání kolekcí a nízké ceně kusu. Aby cena vyšla, šetří se na místech, která na ramínku nejsou vidět: na gramáži úpletu, na délce vlákna v přízi, na hustotě stehů a na šířce švových záložek. Tričko pak po několika praních ztratí tvar, přetočí se mu boční švy a u lemu se začne párat.

Druhý důvod je méně technický. Kus koupený kvůli trendu často nemá ve zbytku šatníku nic, s čím by se dal obléct. Zůstane viset, i když je fyzicky v pořádku. Za podceňovanou vlastnost oblečení proto považuji kombinovatelnost: svetr, který jde ke třem kalhotám, se unosí, kdežto ten, který ladí jen s jedněmi, čeká na příležitost.

Podle čeho poznat kus, který vydrží

První pohled patří všitému štítku se složením. Udává podíly vláken v procentech a napoví, jak se látka bude chovat: bavlna a len snesou časté praní, vlna vyžaduje šetrnější zacházení, viskóza je za mokra choulostivá a vysoký podíl elastanu znamená, že pružnost časem povolí. Jak se jednotlivá vlákna liší v oděru, žmolkování a srážení, rozebírám v textu o tom, jak materiály oblečení snášejí praní.

Složení ale neřekne všechno. Stejně důležitá je plošná hmotnost látky, tedy gramáž v gramech na metr čtvereční. Výrobci ji uvádějí jen někdy, dá se však odhadnout: tenké tričko prosvítá proti světlu a v ruce skoro nic neváží, hutnější úplet drží tvar a po natažení se vrátí zpět.

Zpracování prozradí rub. Obraťte kus naruby a podívejte se na švy – stehy mají být husté a rovné, okraje látky začištěné obnitkováním a záložka dost široká, aby se šev při tahu nevytrhl. U košil a kalhot se vyplatí zkontrolovat i knoflíkové dírky a to, jestli zip jede hladce po celé délce. Díval bych se na švy dřív než na cenovku, protože materiál se dá posoudit hmatem jen přibližně, kdežto odbyté šití je vidět během deseti vteřin.

Nošené oblečení jako první volba

Kus, který už někdo nosil a pral, má jednu výhodu, kterou nové zboží nenabídne: ukázal, jak stárne. Pokud svetr po letech nežmolkuje a kabát drží tvar v ramenou, budou se tak chovat dál. Nový kus tuhle zkoušku teprve čeká.

Nevýhodou je čas a nejistý výsledek. Nabídka se nedá naplánovat a velikosti na štítcích jsou mezi výrobci nesrovnatelné. Na co se dívat u podpaží, zipů a loktů a jak si předem změřit vlastní míry, popisuji v článku o tom, jak v second handu vybrat kousky, které vydrží.

Péče a drobné opravy, které prodlužují nošení

Oblečení se opotřebovává praním přinejmenším stejně jako nošením. V bubnu se o sebe látky třou, vlákna se lámou a uvolňují, barva bledne. Pomáhá prát naruby, zapnout zipy, aby nedřely okolní prádlo, nepřeplňovat buben a neprat po každém jediném nošení věci, které stačí vyvětrat – typicky svetry, saka a džíny.

Sušení na šňůře je k vláknům šetrnější než bubnová sušička, která namáhá hlavně elastan a pleteniny. Úplety sušte rozložené naplocho, na ramínku se vlastní vahou vytáhnou.

Opravy jsou podle mě nejvíc opomíjená část celé věci. Přišít knoflík, zašít rozpáraný šev v podpaží nebo podlepit dírku zažehlovací záplatou zvládne s jehlou a nití kdokoli. Výměnu zipu nebo zkrácení nohavic udělá krejčovská opravna. Uvolněnou nit se vyplatí řešit hned, dokud je povolených jen pár stehů.

Kdy kus pustit dál a kam

Věc, kterou nenosíte, ve skříni nikomu neslouží. Nositelné kusy mají nejlepší uplatnění, když se dostanou přímo k dalšímu člověku – na swapu, v charitativním obchodě nebo mezi známými. Kontejner na textil je vhodný pro to, co už nikdo nosit nebude, a i tam má smysl vědět, co se s obsahem děje. Jednotlivé cesty včetně toho, co se stane s nenositelným textilem, shrnuje text o tom, kam s obnošeným oblečením.

První krok: zjistit, co doopravdy nosíte

Začal bych jednoduchým pokusem, který nestojí nic. Otočte všechna ramínka háčkem na jednu stranu a po každém nošení vraťte kus obráceně. Za dva až tři měsíce uvidíte, které věci jste na sebe nevzali ani jednou. U každé z nich si zkuste pojmenovat důvod: nesedí v ramenou, kouše, nemá se k čemu obléct, mačká se. Stejné důvody se budou opakovat – a právě ony jsou seznam toho, co příště v obchodě nechat na věšáku.

Zdroje

• Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) – Textiles and the environment: the role of design in Europe’s circular economy
• Evropská komise – Strategie EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky
• ČSN EN ISO 3758 Textilie – Symboly pro ošetřování
• Technická univerzita v Liberci, Fakulta textilní – studijní materiály k textilním vláknům a plošným textiliím