Bioplasty a kompostovatelné sáčky bez iluzí

Bioplasty nejsou jeden materiál a slovo „bio“ u nich může znamenat dvě nesouvisející věci: že jsou vyrobené z rostlinné suroviny, nebo že se dají biologicky rozložit. Jedno z druhého neplyne. A i ty, které rozložitelné jsou, potřebují většinou průmyslovou kompostárnu – na zahradním kompostu vydrží sáček s lístkem na potisku klidně rok beze změny.

Z obnovitelných zdrojů, nebo biologicky rozložitelný

První vlastnost popisuje původ. Plast z obnovitelných zdrojů vzniká z kukuřičného či bramborového škrobu, cukrové třtiny nebo rostlinných olejů místo z ropy. Druhá vlastnost popisuje konec: biologicky rozložitelný materiál dokážou mikroorganismy přeměnit na oxid uhličitý, vodu a biomasu.

Kombinace jsou možné všechny. Takzvaný bio-PE z cukrové třtiny je chemicky stejný polyethylen jako ten z ropy, nerozkládá se a recykluje se společně s běžným PE. Naopak PBAT, častá složka kompostovatelných sáčků, se vyrábí z fosilních surovin, a přesto rozložitelný je. Kyselina polymléčná, známá pod zkratkou PLA, splňuje obojí: vzniká fermentací cukrů z kukuřice nebo třtiny a za vhodných podmínek se rozloží.

Samotné „biologicky rozložitelný“ bez udání normy považuji za údaj bez hodnoty, protože neříká, za jak dlouho a v jakém prostředí. Vypovídací schopnost má až slovo kompostovatelný doplněné číslem normy.

Co požaduje norma EN 13432

EN 13432 je evropská norma pro obaly využitelné kompostováním. Zkouší se podle ní v podmínkách průmyslové kompostárny: materiál se musí během dvanácti týdnů rozpadnout na drobné kousky, takže na sítu s oky 2 mm zůstane nejvýš desetina hmoty, a do šesti měsíců se musí z devadesáti procent biologicky rozložit. Norma hlídá také obsah těžkých kovů a to, zda výsledný kompost neškodí růstu rostlin.

Splnění normy dokládají certifikační značky. Nejčastější je „Seedling“, klíček vyrůstající ze smyčky, a značka OK compost INDUSTRIAL. Obě platí pro průmyslové kompostování. Díval bych se při výběru nejdřív po nich a po čísle normy, ne po zelené barvě potisku.

Průmyslová kompostárna není hromada na zahradě

V řízené kompostárně se zakládka pravidelně překopává, hlídá se vlhkost a teplota se dlouhodobě drží kolem šedesáti stupňů. PLA se začne rozpadat právě až při takových teplotách, kdy měkne a voda štěpí jeho řetězce na kratší úseky, na kterých si mikroorganismy poradí.

Zahradní kompostér takovou teplotu udrží nanejvýš pár dní po založení čerstvé trávy a v zimě vychladne úplně. Kelímek z PLA v něm proto zůstane kelímkem. Pro domácí podmínky existuje samostatná certifikace OK compost HOME, která se zkouší při teplotách blízkých venkovním a dává materiálu na rozklad dvanáct měsíců. Nese ji menší část výrobků, hlavně tenké sáčky na bázi škrobu. Sám bych bez této značky nic označeného jako kompostovatelné do vlastního kompostu nedával – co do něj patří a co ho brzdí, shrnuje návod, jak kompostovat doma a na zahradě.

Do které nádoby s bioplastem

Do žlutého kontejneru kompostovatelné plasty nepatří. Na lince se tváří jako běžný polymer, jenže se taví při jiné teplotě a v recyklátu působí jako nečistota. PLA bývá značený sedmičkou, tedy skupinou „ostatní“ – podrobnosti k číslům jsou v přehledu, co které číslo na plastovém obalu znamená.

Do hnědé nádoby na bioodpad patří jen tam, kde to obec nebo svozová firma výslovně povoluje. Řada kompostáren sáčky nechce, protože jejich provozní cyklus je kratší, než kolik sáček potřebuje, a obsluha navíc od pohledu nerozezná kompostovatelný sáček od polyethylenového. Kde povolení chybí, zbývá směsný odpad.

Stranou nechávám plasty označované jako oxo-rozložitelné. Jde o běžný polyethylen s přísadou, která urychluje jeho rozpad na drobné úlomky působením světla a tepla. Materiál nezmizí, jen přestane být vidět.

Kdy má kompostovatelný sáček smysl

Jasný případ je sáček do košíku na kuchyňský bioodpad v obci, která bioodpad sváží a sáčky s certifikací přijímá. Sáček i obsah jdou do stejného zařízení a odpadá mytí košíku. Druhým případem je jednorázové nádobí na akcích, kde se vše včetně zbytků jídla odváží do kompostárny najednou.

Jako náhradu běžného mikrotenového sáčku nebo kelímku na doma bioplast nedoporučuji. Odpadu neubude, jen změní nádobu. Méně ho vznikne teprve s obalem, který se používá opakovaně, a přehled možností nabízí postup, jak plasty v domácnosti omezovat.

Než koupíte první roli kompostovatelných sáčků, napište na obecní úřad nebo svozové firmě jednu otázku: přijímáte v bioodpadu sáčky certifikované podle EN 13432? Odpověď rozhodne, jestli se sáček dostane do kompostárny, nebo do směsného odpadu.

Zdroje

• ČSN EN 13432 Obaly – Požadavky na obaly využitelné ke kompostování a biodegradaci – Zkušební schéma a kritéria hodnocení
• European Bioplastics, přehled druhů bioplastů a certifikační značka Seedling
• TÜV Austria, certifikační schémata OK compost INDUSTRIAL a OK compost HOME
• Ministerstvo životního prostředí ČR, informace k biologicky rozložitelným plastům a bioodpadu
• Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), přehled k bioplastům, biologicky rozložitelným a kompostovatelným plastům