Kompostování doma i na zahradě od prvního kbelíku

Kompostování stojí na čtyřech věcech: uhlíku, dusíku, vzduchu a vodě. Když je mikroorganismy dostanou ve vyváženém poměru, promění kuchyňské zbytky a zahradní odpad v tmavý drobivý substrát – na zahradě obvykle za půl roku až rok, v bytě s žížalami za několik měsíců. Typ nádoby, vrstvení i překopávání jsou jen způsoby, jak tyhle čtyři podmínky udržet.

Kam kompost postavit a jakou nádobu vybrat

Na zahradě přicházejí v úvahu dvě řešení: otevřený zásobník z palet nebo latí a plastový kompostér s víkem. Otevřený zásobník je vzdušnější a dobře se v něm pracuje vidlemi, v létě ale rychleji vysychá a po deštích promokne. Uzavřený kompostér drží vlhkost i teplo a vypadá úhledněji, obsah se v něm ovšem hůř míchá a u dna snadno slehne.

Obojí patří přímo na zem, ne na beton nebo dlažbu. Zespodu se tak do hromady dostanou žížaly a další půdní organismy a přebytečná voda má kam odtéct. Nejlepší je polostín, kde kompost nevysuší polední slunce. Sám bych začal otevřeným zásobníkem se dvěma komorami, protože přehodit hromadu z jedné do druhé je nejsnazší způsob, jak ji provzdušnit, a ve druhé komoře může materiál v klidu dozrát.

Na velikosti záleží víc, než se zdá. Malá hromádka se nezahřeje a rychle prosychá, takže za rozumné minimum se bere zhruba metr na šířku, hloubku i výšku. V bytě tuhle roli převezme nádoba s žížalami; jak se zakládá a čím se krmí, popisuje samostatný text o tom, jak pečovat o vermikompostér v bytě.

Hnědý a zelený materiál a v jakém poměru je míchat

Zelený materiál je čerstvý, šťavnatý a bohatý na dusík: slupky a odřezky ze zeleniny a ovoce, posekaná tráva, kávová sedlina, vytrhané rostliny. Hnědý je suchý a nese uhlík: spadané listí, sláma, natrhaný karton bez potisku, nadrcené větvičky, piliny z neošetřeného dřeva.

Mikroorganismům nejlépe vyhovuje, když na jeden díl dusíku připadá zhruba 25 až 30 dílů uhlíku. Doma nikdo nic neváží, takže se tenhle údaj převádí na jednoduché objemové pravidlo: na jeden kbelík zeleného materiálu jeden až dva kbelíky hnědého. Jednotlivé suroviny se přitom hodně liší. Piliny a karton obsahují uhlíku mnohonásobně víc než listí, posekaná tráva je naopak tak dusíkatá, že bez suché příměsi během pár dní slehne a začne hnít.

Považuji zásobu hnědého materiálu za důležitější než samotný typ kompostéru, protože zelených zbytků je v sezoně vždycky dost, kdežto suché listí je k mání jen na podzim. Pytel listí nebo krabice natrhaného kartonu vedle hromady vyřeší většinu potíží dřív, než vzniknou.

Vlhkost, vzduch a teplota uvnitř hromady

Vlhkost se pozná zkouškou v hrsti. Naberte materiál z hloubky asi dvaceti centimetrů a pevně ho stiskněte. Správně vlhký kompost drží po rozevření dlaně tvar a mezi prsty se objeví nanejvýš pár kapek. Teče-li voda proudem, je hromada přemokřená a potřebuje suchou složku; rozsype-li se hrst na prach, je čas zalít.

Kyslík se do hromady dostává dvěma cestami. První je kostra z hrubého materiálu – na dno patří deset až dvacet centimetrů větviček nebo stonků, kterými táhne vzduch zespodu. Druhou je překopávání. Podle mě stačí hromadu přehodit poprvé po čtyřech až šesti týdnech a potom ještě jednou či dvakrát za sezonu; častější práce rozklad urychlí, ale nutná není.

Teplota ukazuje, jak intenzivně mikroorganismy pracují. Velká hromada založená najednou se během několika dní zahřeje na 50 až 60 °C a pak pomalu chladne. Zahradní kompost, do kterého se přidává po kbelících, takových teplot většinou nedosáhne. Říká se tomu studené kompostování – trvá déle a nezničí semena plevelů ani původce chorob rostlin. Právě proto se vyplatí znát přehled toho, co do kompostu nepatří, i když jde o bioodpad.

Když některá z podmínek chybí, hromada to dá najevo pachem nebo tím, že se měsíce nezmění. Jak z těchto projevů vyčíst příčinu, rozebírám v článku o tom, proč kompost zapáchá nebo se nerozkládá.

Jak poznat zralý kompost a kam s ním

Hromada, o kterou se nikdo nestará, zraje rok i déle. S překopáváním a hlídanou vlhkostí se doba zkracuje na šest až dvanáct měsíců. Zralý kompost je tmavý, drobivý, voní po lesní půdě a původní materiál v něm už nerozeznáte, snad kromě kousků větviček a skořápek.

Spolehlivější než pohled je řeřichový test. Do misky s prosátým kompostem vysejte řeřichu a udržujte ji vlhkou. Vzejde-li během několika dní hustě a rostlinky zůstanou zelené, je kompost hotový. Řídké klíčení a žloutnutí znamená, že rozklad ještě běží.

Před použitím kompost prosejte přes síto s oky kolem jednoho až dvou centimetrů. Hrubé zbytky vraťte do nové hromady, kam s sebou přinesou i mikroorganismy. Na záhony se kompost rozprostírá v tenké vrstvě a mělce zapravuje, do truhlíků a květináčů se míchá se zeminou. Čistý kompost bych jako pěstební substrát nepoužíval, protože je na většinu rostlin příliš bohatý na živiny a špatně drží strukturu.

První kbelík: co si připravit ještě tento týden

Do kuchyně postavte kbelík s víkem a vynášejte ho každé dva až tři dny, ať v něm zbytky nezačnou kvasit. Na zahradě vyberte místo v polostínu, položte na zem vrstvu větviček a vedle si odložte zásobu suchého listí nebo kartonu. Každý vysypaný kbelík pak rovnou přikryjte stejným množstvím hnědého materiálu.

Kde není zahrada ani prostor pro nádobu s žížalami, zbývá sběr bioodpadu, který organizuje obec. Co do něj lze odkládat a kdy se sváží, zjistíte na obecním úřadě nebo u svozové firmy.

Zdroje

• Ministerstvo životního prostředí ČR, informace k předcházení vzniku odpadů a domácímu kompostování
• Výzkumný ústav zemědělské techniky, metodika Zakládání, průběh a řízení kompostovacího procesu
• Ekodomov, příručky a návody k domácímu a komunitnímu kompostování
• ČSN 46 5735 Průmyslové komposty
• Česká zemědělská univerzita v Praze, studijní materiály k půdní biologii a zpracování organických zbytků