Průtokový ohřívač versus bojler v běžné domácnosti

Průtokový ohřívač ohřívá vodu až ve chvíli, kdy teče, a potřebuje k tomu velký elektrický příkon. Zásobníkový bojler ji ohřívá pomalu malým příkonem a drží teplou do zásoby. Pro koupelnu, kde se sprchuje celá rodina, vychází v běžném domě lépe bojler, protože si vystačí s obyčejným jednofázovým přívodem. Průtokový ohřívač se hodí k umyvadlu nebo dřezu daleko od hlavního zdroje teplé vody a tam, kde se teplá voda pouští jen občas.

Proč průtokový ohřívač potřebuje tolik kilowattů

Fyzika je tu neúprosná. Na ohřátí jednoho litru vody o jeden stupeň je potřeba vždy stejné množství energie, a když se má voda ohřát během pár vteřin průchodu přístrojem, musí být okamžitý výkon vysoký. Úsporná sprcha pustí kolem osmi až deseti litrů za minutu. Má-li se studená voda o deseti stupních ohřát na osmatřicet, vychází potřebný výkon při deseti litrech za minutu zhruba na dvacet kilowattů.

V zimě je navíc přiváděná voda chladnější než v létě. Ohřívač s pevným výkonem pak dá buď stejně teplou vodu při menším průtoku, nebo stejný průtok vlažnější vody. Elektronicky řízené přístroje výkon plynule upravují a teplotu drží, hydraulicky spínané jen přepínají stupně podle průtoku.

Malé jednofázové ohřívače s příkonem kolem 3,5 kW stačí na mytí rukou u umyvadla, kde teče pár litrů za minutu. Na sprchu jsou slabé. Sprchové a víceodběrové přístroje mají příkon přibližně od 18 do 27 kW a vyžadují třífázové připojení.

Jištění a přívod rozhodují dřív než cena přístroje

Ohřívač s příkonem 21 kW odebírá kolem třiceti ampérů v každé fázi. Potřebuje vlastní okruh s jističem odpovídající hodnoty a vodiče dostatečného průřezu vedené až z rozvaděče. Mnoho rodinných domů má přitom hlavní jistič před elektroměrem 3× 25 A, takže by sprchový průtokový ohřívač nemohl běžet ani tehdy, kdyby v domě nebylo zapnuté nic jiného.

Díval bych se proto nejdřív do rozvaděče a teprve potom do katalogu. Hodnota hlavního jističe je na něm vytištěná a posouzení, co přívod unese, patří elektrikáři; ten také ohřívač zapojí a provede revizi. Navýšení hlavního jističe se řeší s distributorem a jeho pravidla sem nepatří.

Bojler má topné těleso obvykle o příkonu kolem 2 kW a zapojuje se na běžný jednofázový okruh. Zásobu ohřívá několik hodin, zato nikdy nezatíží přívod víc než rychlovarná konvice.

Tepelné ztráty zásobníku a jak je udržet malé

Bojler platí za svou zásobu tím, že teplo pláštěm trvale uniká, i když nikdo vodu nepouští. Výrobci uvádějí tuto statickou ztrátu v kilowatthodinách za 24 hodin, případně ve wattech, a údaj souvisí s třídou na energetickém štítku. U dobře izolovaného zásobníku o objemu kolem sto litrů jde řádově o jednu kilowatthodinu denně, u starých kusů se zteřelou izolací o znatelně víc.

Ztráta roste s teplotou vody a s povrchem nádoby. Za sebe bych nekupoval zásobník větší, než jaký odpovídá skutečné spotřebě, protože velký poloprázdný bojler ohřívá a ztrácí teplo z vody, kterou nikdo nevyužije. Neméně záleží na umístění: co nejblíž odběrným místům, aby voda nechladla v dlouhém potrubí, a rozvody teplé vody mají být izolované. Teplotu stačí nastavit na hodnotu doporučenou v návodu výrobce, zbytečně vysoká jen zvyšuje ztráty a urychluje usazování vodního kamene.

Komfort, vodní kámen a souhrn rozdílů

Průtokový ohřívač dodá teplou vodu bez časového omezení, ale jen do průtoku, na který stačí jeho výkon. Bojler dá naráz velký průtok do několika kohoutků, dokud zásoba nedojde, a potom se čeká. Čtyřčlenné rodině, která se sprchuje večer krátce po sobě, vyhovuje podle mě zásobník, pokud je správně zvolený objem.

Vodní kámen zatěžuje oba typy. V bojleru se usazuje na topném tělese a na dně, tělo nádoby chrání před korozí hořčíková anoda, která se postupně spotřebovává a má se kontrolovat. V průtokovém ohřívači zarůstají úzké kanálky topného bloku a klesá průtok. Čištění i výměnu anody dělá servisní technik.

Ohřev vody v domě s vlastní výrobou energie

Poslední řádek tabulky bývá v domě s panely rozhodující. Střešní elektrárna dává v poledne několik kilowattů po dlouhé hodiny, což přesně odpovídá pomalému ohřevu zásobníku, kdežto dvacetikilowattovou špičku průtokového ohřívače při večerní sprše nepokryje. Souvislosti popisuje text o tom, jak navrhovat fotovoltaiku na rodinném domě. Zásobník je také nutnou součástí soustavy s kolektory, jak ukazuje přehled o tom, jak pracuje solární ohřev vody.

Průtokový ohřívač bych nechal pro místa, kam by se teplá voda z bojleru vedla dlouhým potrubím: dílnu, garáž, toaletu pro hosty. Voda, která vychladne v trubce, je ztracená stejně jako ta, která vychladla v nádobě. Kolik přitom ohřev vody z celkového odběru domu tvoří, se dá zjistit postupem z článku o tom, jak změřit spotřebu elektřiny v domácnosti.

Dnes si můžete udělat dvě věci: opsat hodnotu hlavního jističe a změřit kbelíkem a stopkami, kolik litrů za minutu pustí vaše sprcha. S těmito dvěma čísly už elektrikář i instalatér odpovědí konkrétně.

Zdroje

• ČSN EN 50193-1 – Elektrické průtokové ohřívače vody – Metody měření funkce – Obecné požadavky
• ČSN EN 50440 – Účinnost elektrických akumulačních ohřívačů vody pro domácnost a metody zkoušení
• Evropská komise – energetické štítky a požadavky na ekodesign ohřívačů vody a zásobníků teplé vody
• ČSN 06 0320 – Tepelné soustavy v budovách – Příprava teplé vody – Navrhování a projektování