Spotřeba elektřiny v domácnosti a kde nejvíc uteče

Spotřeba elektřiny v domácnosti se nerozkládá rovnoměrně. Největší díl připadá na všechno, co vyrábí teplo – ohřev vody, topení, praní, mytí nádobí a vaření – a hned potom na přístroje, které běží nepřetržitě. Světla a nabíječky, u kterých se úspory hledají nejčastěji, jsou až na konci pořadí. Roční vyúčtování přitom ukáže jediné souhrnné číslo, takže rozdělení si musí každý zjistit sám: počítáním a měřením.

Kilowatthodina jako společná míra pro všechny spotřebiče

Příkon ve wattech říká, kolik přístroj odebírá v daném okamžiku. Spotřeba v kilowatthodinách vznikne až vynásobením časem: přístroj s příkonem 1 000 W spotřebuje za hodinu chodu 1 kWh. Proto nestačí dívat se na štítek s příkonem. Rychlovarná konvice má 2 000 W, ale voda se v ní vaří tři minuty, a jedno uvaření tak znamená asi 0,1 kWh. Router s deseti watty vypadá nevinně, jenže běží 8 760 hodin ročně a nasbírá necelých 90 kWh.

Z toho plyne jednoduché třídění, které považuji za užitečnější než jakýkoli žebříček spotřebičů: v každé domácnosti rozhodují přístroje s vysokým příkonem a dlouhým chodem a přístroje se zapnutým stavem po celý rok. Vysoký příkon na pár minut ani malý příkon na hodinu denně velkou položku nevytvoří.

Ohřev vody a elektrické topení přebijí všechno ostatní

Ohřátí jednoho litru vody o jeden stupeň stojí 1,16 Wh. Zní to nepatrně, ale stolitrový zásobník ohřátý z 15 na 55 °C spotřebuje přibližně 4,6 kWh, a to ještě bez tepelných ztrát pláštěm. Kde se voda ohřívá elektřinou, bývá bojler největším jednotlivým odběratelem v bytě. Začal bych proto právě u něj: teplota nastavená zbytečně vysoko zvyšuje ztráty zásobníku po celý den, i když se žádná voda neodebírá. Jaký typ ohřevu se hodí do které domácnosti, je už samostatné téma.

Elektrické přímotopy, podlahové topné rohože a tepelná čerpadla patří do stejné skupiny. O jejich spotřebě rozhoduje víc tepelná ztráta domu a regulace než samotný zdroj, takže se u nich nedá mnoho získat výměnou spotřebiče.

Chlazení, praní a mytí nádobí

Chladnička má malý příkon, ale kompresor se spíná celý rok. Spotřebu zvedá každý stupeň, o který je uvnitř chladněji, než je třeba; běžně se doporučuje kolem 5 °C v chladicí části a −18 °C v mrazáku. Pomáhá volný prostor za zadní stěnou, kudy odchází teplo z kondenzátoru, a místo mimo dosah trouby a slunce. Vrstva námrazy na výparníku izoluje, kompresor pak běží déle.

U pračky a myčky spotřebuje většinu energie ohřev vody, motor a čerpadlo jsou vedle něj drobnost. Program na 40 °C proto potřebuje výrazně méně než tentýž program na 60 °C a úsporné programy dosahují nízké spotřeby tím, že perou či myjí déle při nižší teplotě. Dlouhý čas na displeji tedy neznamená vysokou spotřebu, spíš naopak. Při výběru nového kusu doporučuji naučit se, co z energetického štítku vyčíst, protože udává kWh na sto cyklů právě pro úsporný program.

Vaření, elektronika a osvětlení

Trouba má příkon dva až tři kilowatty, topná tělesa však po vyhřátí spínají jen občas a hodina pečení vyjde zhruba na jednu kilowatthodinu. Indukční deska ohřívá přímo dno nádoby, takže má menší ztráty než sklokeramická s topnými spirálami. Poklička zkracuje dobu varu u jakékoli desky.

Televizor s příkonem 80 W puštěný čtyři hodiny denně spotřebuje za rok necelých 120 kWh. Zajímavější bývá to, co kolem něj zůstává zapnuté, když obrazovka nesvítí: spotřebiče ve standby režimu berou každý jen jednotky wattů, ale bez přestávky. Osvětlení je dnes nejmenší položkou. Zdroj s příkonem 9 W svítící tři hodiny denně znamená asi 10 kWh za rok, a u světla podle mě proto dává větší smysl řešit kvalitu než spotřebu – tedy barvu světla LED žárovek podle místnosti.

Měření zásuvkovým wattmetrem a odečty elektroměru

Zásuvkový wattmetr se zapojí mezi zásuvku a přístroj a ukazuje okamžitý příkon i nasčítané kilowatthodiny. Druhý údaj je důležitější. Chladničku je třeba měřit aspoň dva až tři dny, aby se zprůměrovalo střídání chodu a klidu kompresoru, pračku a myčku po celý program a ideálně pro dva různé programy. Spotřebiče připojené napevno, jako bojler nebo varná deska, takto změřit nelze; jejich odběr se dá odhadnout z elektroměru, když je všechno ostatní vypnuté.

Stav elektroměru sám bych si zapisoval vždy první den v měsíci. Dvanáct čísel za rok ukáže sezonní výkyvy i okamžik, kdy se něco změnilo, zatímco jedno roční číslo neřekne nic. Kdo má chytrý elektroměr, najde podrobnější průběh v portálu distributora.

První krok: seznam toho, co běží pořád

Vezměte papír a sepište přístroje, které se nikdy nevypínají: chladnička, mrazák, router, oběhové čerpadlo, akvárium, elektronika v pohotovosti. Ke každému doplňte příkon z wattmetru a vynásobte ho 8,76 – výsledek je roční spotřeba v kilowatthodinách. Součet tohoto seznamu a bojleru obvykle pokryje většinu toho, co elektroměr za rok napočítá. Teprve se zbytkem má smysl zabývat se jednotlivě.

Zdroje

• Evropská komise, Evropský registr výrobků pro označování energetickými štítky (EPREL)
• SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, materiály o spotřebě domácích spotřebičů
• Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, publikace k úsporám energie v domácnostech
• Český statistický úřad, šetření Energo o spotřebě paliv a energií v domácnostech