Šedá voda z koupelny a její využití v domě

Šedá voda je odpadní voda ze sprch, van a umyvadel, případně z pračky. Po vyčištění může znovu posloužit ke splachování toalet a k zálivce, potřebuje však vlastní odpadní potrubí, čisticí jednotku a samostatný rozvod. Proto se s ní počítá hlavně u novostaveb a velkých rekonstrukcí, kdy se rozvody dělají nově.

Které odpadní vody jsou šedé a které ne

Dělení vychází z toho, co voda nese. Voda z koupelny obsahuje hlavně mýdlo, šampon, vlasy a textilní vlákna, tedy poměrně málo organického znečištění. Voda z kuchyňského dřezu a myčky je také šedá, ale kvůli tukům a zbytkům jídla se čistí výrazně hůř a většina domovních systémů ji nesbírá. Odpad z toalet se označuje jako černá voda a do recyklace nepatří vůbec.

U pračky záleží na návrhu. Přidává hodně vody, ale také prací prostředky a vlákna, která zanášejí filtry. Vyčištěné šedé vodě se v oboru říká bílá nebo provozní voda a používá se ke splachování, zálivce a úklidu venkovních ploch. Pitná není.

Koupelnová šedá voda má jednu praktickou výhodu: vzniká každý den zhruba ve stejném množství a nezávisí na počasí. Tím se liší od srážek, kterých je v létě nejméně právě tehdy, když je zahrada potřebuje.

Čištění od hrubého filtru po dezinfekci

Voda nejprve projde sítem nebo filtrem, který zachytí vlasy a vlákna. Následuje biologický stupeň, provzdušňovaná nádrž, v níž mikroorganismy rozloží mýdlo a další organické látky. Hodně domovních jednotek pracuje jako membránový bioreaktor: voda se z nádrže odsává přes membránu s tak jemnými póry, že jimi neprojdou kal ani většina bakterií. Jiné systémy membránu nahrazují pískovým filtrem nebo usazováním. Na konci bývá dezinfekce ultrafialovou lampou a zásobník čisté vody s čerpadlem.

Šedá voda se nedá skladovat dlouho. Je teplá a obsahuje živiny, takže bez přístupu vzduchu začne během jednoho až dvou dnů zahnívat a zapáchat. Zásobníky se proto navrhují zhruba na denní produkci a přebytek odchází přepadem do kanalizace. Před delší nepřítomností se systém vypouští nebo přepíná do úsporného režimu podle návodu výrobce.

Považuji za poctivé říct, že jednotka není zařízení, na které se po montáži zapomene. Filtry se čistí, membrána se proplachuje, UV lampa se po určité době provozu mění a dmychadlo pro provzdušňování běží denně. Kdo nechce pravidelnou údržbu dělat svépomocí ani ji objednávat, tomu recyklaci nedoporučuji.

Oddělené potrubí pro odpad i pro vyčištěnou vodu

Potřeba jsou dvě soustavy navíc. První je odpadní: sprchy, vany a umyvadla musí mít vlastní potrubí vedené k čisticí jednotce, oddělené od odpadu toalet a kuchyně. Druhá je tlaková a vede vyčištěnou vodu k nádržkám toalet a k zahradnímu výtoku.

Rozvod provozní vody se barevně nebo popisem odlišuje od pitné a výtoky se označují jako nepitná voda. Když vyčištěná voda chybí, doplňuje se zásobník z vodovodu přes volný výtok se vzduchovou mezerou, aby se voda ze zásobníku nemohla dostat zpět do vodovodu. Uspořádání a kvalitu vody popisují technické normy, v Česku hlavně ČSN 75 6780 a evropská ČSN EN 16941-2.

Návrh i montáž jsou práce pro projektanta zdravotní techniky a instalatéra. Svépomocné propojení dvou rozvodů bych nezkoušela ani provizorně, protože chyba se neprojeví hned a týká se vody, kterou dům pije.

Teplo z odpadní vody bez recyklace

Voda ze sprchy odtéká do odpadu jen o několik stupňů chladnější, než vytekla z hlavice. Výměník tepla pro odpadní vodu toto teplo předá studené vodě, která teprve přitéká do sprchové baterie nebo do ohřívače. Vyrábí se jako svislá trubka v trubce vsazená do stoupačky nebo jako plochý výměník pod sprchovou vaničkou či ve žlabu.

Zařízení nemá pohyblivé části a vodu nijak neupravuje, jen z ní odebírá teplo. Účinné je u sprchy, kde voda přitéká a odtéká současně. U vany nepomůže, protože ta se vypouští až ve chvíli, kdy už teplou vodu nikdo neodebírá. Za sebe bych v běžném rodinném domě začala právě výměníkem a recyklaci zvažovala až potom: je jednodušší, nevyžaduje druhý rozvod a týká se teplé vody, na kterou dům spotřebuje energii navíc.

Kdy o šedé vodě uvažovat a co si ujasnit předem

Technicky nejlépe vychází tam, kde vzniká hodně koupelnové vody a zároveň se hodně splachuje, tedy v bytových domech, penzionech, hotelech, sportovištích nebo kolejích. V rodinném domě rozhoduje hlavně okamžik. Při hrubé stavbě znamená oddělený odpad jen jiné vedení trubek, v hotovém domě sekání do stěn a podlah. Kdo staví a zatím váhá, může nechat položit aspoň oddělené potrubí a místo pro jednotku připravit v technické místnosti.

Často se šedá voda kombinuje se srážkovou. Obě využívají stejný rozvod provozní vody a navzájem se doplňují, protože dešťová voda z podzemní nádrže přichází nárazově a koupelnová rovnoměrně.

Před schůzkou s projektantem si spočítejte tři věci: kolik lidí se v domě denně sprchuje, kolik toalet se bude splachovat a zda má dům zahradu, která vodu odebere i v létě. Projektant z toho odvodí, jestli se produkce a potřeba vůbec potkají. A ještě předtím snižte samotný odběr – úsporná sprchová hlavice a perlátory na bateriích jsou hotové za pár minut a spolu s dalšími kroky z přehledu úspory vody v domácnosti změní čísla, ze kterých se velikost jednotky počítá.

Zdroje

• ČSN 75 6780 Využití šedých a srážkových vod v budovách a na přilehlých pozemcích
• ČSN EN 16941-2 Zařízení pro využití nepitné vody na místě – Část 2: Zařízení pro využití čištěných šedých vod
• ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem
• Asociace pro vodu ČR (CzWA), odborné materiály k využívání šedých a srážkových vod
• ČVUT v Praze, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB), výzkum hospodaření s vodou v budovách