Termostatické hlavice na radiátorech a jejich nastavení

Čísla na termostatické hlavici neudávají sílu topení, ale teplotu, kterou má ventil v místnosti udržet. Trojka odpovídá přibližně dvaceti stupňům a radiátor na ní nehřeje slaběji než na pětce; hřeje stejně, jen ventil dřív přivře. Termostatické hlavice proto stačí nastavit jednou podle místnosti a nechat pracovat.

Co se děje uvnitř hlavice

Hlavice nepotřebuje baterie ani kabel. Uvnitř je čidlo naplněné kapalinou, voskem nebo plynem, tedy látkou, která se teplem výrazně roztahuje. Když se vzduch kolem hlavice ohřeje, náplň zvětší objem a přes vlnovec zatlačí na kolík ventilu. Kuželka se přiblíží k sedlu a do radiátoru teče méně vody. Při ochlazení se náplň smrští, pružina kolík vrátí a průtok vzroste.

Otáčením hlavice se posouvá bod, ve kterém čidlo začne ventil zavírat. Ventil přitom pracuje plynule, takže vlažný nebo jen nahoře teplý radiátor není závada – znamená, že místnost je blízko nastavené teploty a stačí malý průtok. Požadavky na tyto ventily a jejich zkoušení popisuje norma ČSN EN 215.

Stupně 1–5 a přibližné teploty

Většina výrobců používá podobnou stupnici, přesné hodnoty ale najdete v návodu ke konkrétnímu typu. Orientačně platí toto:

Mezi sousedními čísly bývá rozdíl zhruba čtyři stupně, jedna ryska tedy znamená přibližně jeden až dva stupně. Skutečná teplota se od tabulky může lišit podle umístění radiátoru, díval bych se proto při nastavování hlavně na pokojový teploměr položený uprostřed místnosti, ne na číslo na hlavici.

Rozšířený omyl je vytočit hlavici ve vychladlém pokoji na pětku, aby se zahřál rychleji. Ventil je při velkém rozdílu teplot otevřený naplno už na trojce, takže se místnost ohřívá stejně rychle. Na pětce se jen nezastaví u dvaceti stupňů a pokračuje dál.

Proč hlavici nezakrývat

Čidlo měří teplotu vzduchu ve svém bezprostředním okolí. Pod dlouhým závěsem, za pohovkou nebo v dřevěném krytu radiátoru se u něj drží teplo od tělesa, hlavice vyhodnotí, že je v místnosti teplo, a ventil zavře, i když je u protější stěny o několik stupňů méně. Podobně zkresluje hlavice namontovaná svisle nad horkou přívodní trubkou.

Kde se zakrytí nedá vyhnout, zvolil bych hlavici s odděleným čidlem. To je spojené s ventilem tenkou kapilárou a umístí se na stěnu mimo zakrytý prostor. Opačná situace nastává při větrání: proud studeného vzduchu čidlo ochladí a ventil se otevře naplno. Hlavici proto před otevřením okna stáhněte k vločce, nebo se držte toho, co platí pro krátké intenzivní větrání v zimě, při kterém čidlo nestihne výrazně zareagovat.

Hydraulické vyvážení soustavy

Hlavice řídí průtok jedním radiátorem, o rozdělení vody mezi všechna tělesa ale nerozhoduje. Voda teče cestou nejmenšího odporu, takže bez vyvážení dostanou radiátory blízko čerpadla víc, než potřebují, a vzdálené méně. Projevuje se to pokojem na konci větve, který nejde vytopit, a šuměním nebo pískáním ventilů v pokojích u kotle.

Vyvážení spočívá v přednastavení ventilů: pod hlavicí je na tělese ventilu kroužek se stupnicí, kterým se omezí největší možný průtok daným radiátorem. Hodnoty vycházejí z výpočtu, proto jde o práci pro topenáře nebo projektanta, ne o nastavení od oka. Považuji ho za podmínku toho, aby hlavice fungovaly, jak mají, protože ventil, kterým se tlačí příliš mnoho vody, reguluje hrubě a hlučně. Jak do sebe zapadá regulace zdroje, radiátory a obálka domu, popisuje přehled o úsporném vytápění domu.

Zatuhlý ventil po létě a obhlídka před sezonou

Kolík ventilu, který zůstane několik měsíců zamáčknutý, může v ucpávce zatuhnout. Radiátor pak na podzim netopí, i když je hlavice otevřená. Doporučuji proto po skončení topné sezony otočit všechny hlavice na pětku a nechat je tak do podzimu, kolík zůstane vysunutý a pružina odlehčená.

Před první topnou zimou v novém bytě nebo po létě stačí čtvrthodina. Projděte radiátory, odhrňte závěsy, hlavice nastavte podle tabulky a po dvou dnech topení porovnejte s teploměrem. Kde radiátor zůstává studený po celé výšce i s hlavicí na pětce, zavolejte topenáře; kde je studený jen nahoře a bublá v něm, obvykle pomůže odvzdušnění.

Zdroje

• ČSN EN 215 Termostatické ventily pro otopná tělesa – Požadavky a zkušební metody, Česká agentura pro standardizaci
• Danfoss, technické podklady a návody k radiátorovým termostatickým hlavicím
• IMI Heimeier, technická příručka k termostatickým ventilům a hydraulickému vyvážení
• Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT (UCEEB), materiály k regulaci otopných soustav