Kovové obaly a šrot, které patří do šedé popelnice

Kovové obaly – plechovky od nápojů, konzervy, víčka od sklenic, tuby a čistý alobal – patří do šedé nádoby nebo do nádoby označené šedou nálepkou. Větší kusy kovu, jako jsou hrnce, trubky nebo plechy, do ní nepatří a odevzdávají se ve sběrném dvoře. Šedé nádoby nejsou všude: některé obce sbírají kovy společně s plasty do žlutých kontejnerů, jiné je přijímají jen ve sběrném dvoře, takže rozhoduje nálepka a informace obce.

Hliník a ocel: dva kovy, které se doma potkávají nejčastěji

Nápojové plechovky jsou dnes většinou hliníkové. Konzervy od potravin a krmiva pro zvířata bývají z ocelového plechu potaženého tenkou vrstvou cínu, takzvaného bílého plechu, a uvnitř mají ochranný lak. Šroubovací víčka od zavařovacích sklenic a korunkové uzávěry jsou ocelové, víčka od jogurtů, obaly od čokolády, grilovací tácky a alobal hliníkové.

Rozlišit je umí magnet z lednice: ocel přitáhne, hliník ne. Pomůže i značka na obalu – FE 40 znamená ocel, ALU 41 hliník. Pro vhození do šedé nádoby to rozlišovat nemusíte, oba kovy se sbírají společně. Považuji ale za užitečné to vědět, protože se tím vysvětluje, proč ocelová konzerva rezaví a hliníková plechovka ne a proč se oba kovy na lince oddělují odlišným způsobem.

Co do šedé nádoby patří a jak to připravit

Konzervu vyškrábněte a případně propláchněte studenou vodou, aby do svozu nezapáchala. Odříznuté víko vložte dovnitř a okraj plechovky lehce zmáčkněte, víko pak nevypadne a nikdo se o něj nepořeže. Papírovou etiketu není nutné strhávat. Nápojovou plechovku sešlápněte, zabere pak jen malou část původního místa.

Největší potíž dělají drobné kousky hliníku. Víčko od jogurtu nebo kousek alobalu je tak lehký a malý, že na lince propadne sítem nebo ho separátor nezachytí. Radím proto sbírat čistý alobal a víčka postupně do jedné koule, zhruba velikosti tenisového míčku, a vhodit ji až pak. Mastný alobal s připečeným jídlem patří do směsného odpadu.

Podobnou zkouškou projdou i obaly, které hliník jen připomínají. Zmačkejte je v dlani: alobal zůstane zmačkaný, pokovená plastová fólie od chipsů nebo tyčinek se rozvine zpět. Ta druhá kovem není a do šedé nádoby nepatří. Hliníkové kávové kapsle se sbírají jen tam, kde to nálepka uvádí, jinak je berou zpět někteří výrobci.

Kovové věci, které do nádoby nepatří

Do šedé nádoby nevhazujte obaly se zbytky barev, ředidel, olejů a jiných chemikálií ani tlakové nádoby se zbytkem náplně; ty přijímá sběrný dvůr. U prázdných sprejů od kosmetiky se pravidla mezi obcemi liší, proto bych se tady držel nálepky a při pochybnostech sprej odnesl do sběrného dvora. Baterie, akumulátory a elektrospotřebiče mají vlastní zpětný odběr, i když mají kovový plášť.

Nepatří tam ani obaly, kde je kov pevně spojený s jiným materiálem – nápojový karton s hliníkovou vrstvou nebo sáček od kávy. Jak naložit s prvním z nich, popisuje článek o tom, kam patří nápojové kartony. Co lze rozebrat, rozeberte: kovové víčko sundejte ze sklenice a hoďte ho mezi kovy, zatímco sklenice půjde do skla. Které další skleněné věci do kontejneru naopak nesmějí, shrnuje text o tom, jaké sklo patří do kontejneru.

Šrot patří do sběrného dvora nebo do výkupny

Starý hrnec, pánev, příbory, plechy na pečení, kovové regály, trubky, okapy, nářadí nebo kolo jsou kovový odpad, ale ne obal. Do nádoby se nevejdou, mohou poškodit lis svozového vozu a dotřiďovací linka na obaly s nimi nepočítá. Bez potíží je přijme sběrný dvůr, kde na kovy bývá samostatný kontejner. Větší množství železa, hliníku, mědi nebo mosazi, například po rekonstrukci, odeberou také výkupny kovů; podmínky si určují samy a je dobré se na ně předem zeptat.

Za sebe bych drobný šrot doma neskladoval dlouho. Krabice s kusy železa v komoře nebo ve sklepě má sklon růst a odvoz se pak odkládá, protože je těžká. Rozumnější je přibalit ji k první cestě do sběrného dvora s jiným odpadem.

Co se s plechovkou děje po svozu

Na dotřiďovací lince vytáhne ocelové obaly z proudu odpadu magnet. Hliník magnet nechá být, proto ho odděluje separátor s vířivými proudy: rychle rotující magnetické pole v hliníku vyvolá elektrické proudy, které kousek kovu odhodí stranou od ostatního materiálu. Vytříděné kovy se lisují do balíků a putují do hutí a sléváren.

Ocelový šrot je běžnou vsázkou oceláren. Hliník se přetavuje při teplotě kolem 660 °C a potřebuje k tomu jen zlomek energie, kterou spotřebuje výroba z bauxitu, protože odpadá elektrolýza. Ani jeden z obou kovů přetavením neztrácí vlastnosti, takže může obíhat opakovaně. Lak a zbytky etiket v peci shoří. Podle mě je právě proto škoda každé plechovky ve směsném odpadu – u málokterého obalu se vrátí tolik materiálu v původní kvalitě.

Kam kovy ukládat, než je odnesete

Kovových obalů bývá v domácnosti málo, a proto se pro ně vyplatí malá nádoba, ne další velká taška. Poslouží větší plechovka nebo kbelík pod dřezem, kam se sešlápnuté plechovky a propláchnuté konzervy skládají do sebe. Vedle ní si nechte místo na hliníkovou kouli. Ještě dnes si pak zjistěte, kam kovy ve vaší obci patří: podívejte se na nálepky na nejbližším stanovišti, a pokud šedou barvu nenajdete ani na žluté nádobě, hledejte odpověď na webu obce nebo svozové firmy. Jak si uspořádat ostatní nádoby, radí přehled třídění odpadu doma.

Zdroje

• Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, informační materiály ke třídění kovových obalů
• Rozhodnutí Komise 97/129/ES, identifikační systém pro obalové materiály
• European Aluminium, materiály k recyklaci hliníkových obalů
• APEAL – Association of European Producers of Steel for Packaging, informace o recyklaci ocelových obalů