Třídění odpadu doma a nejčastější omyly u kontejnerů

Třídění odpadu stojí na třech návycích: obal odkládat prázdný, zmenšený a rozebraný na jednotlivé materiály. Většina omylů u kontejnerů je porušením jednoho z nich, případně záměnou materiálu, který se jen podobá tomu správnému. Podrobnosti se přitom liší podle obce a svozové firmy – někde se kovy a nápojové kartony sbírají zvlášť, jinde společně s plasty. Rozhoduje proto nálepka na konkrétní nádobě a informace obce, ne obecná poučka.

Modrý kontejner: papír nesnáší mastnotu a vlhkost

Papír se v papírně rozvlákňuje ve vodě a z vláken se tvoří nový list. Tuk se ve vodě nerozpustí, zůstane v papírovině a na hotovém papíru dělá skvrny. Proto do modrého kontejneru nepatří mastné dno krabice od pizzy, zatímco její čisté víko ano. Stačí ho odtrhnout.

Použité kapesníky, ubrousky a papírové utěrky mají vlákna příliš krátká a bývají znečištěné, takže patří do směsného odpadu. Stejně tak účtenky z termopapíru a voskovaný nebo povrstvený papír. Naopak kancelářské sponky, sešívací drátky nebo fóliová okénka v obálkách vadí méně, než se traduje, protože se při rozvlákňování oddělí.

Krabice rozložte nebo sešlápněte. Nerozložená krabice zabere místo několika dalším a kontejner je pak plný vzduchu dřív, než přijede svoz. Považuji to za nejlevnější zlepšení ze všech, protože nestojí nic a přeplněné nádoby jsou hlavní důvod, proč lidé nechávají papír ležet vedle nich, kde zmokne.

Žlutý kontejner: ne každý plast je obal

Do žlutých nádob patří hlavně obaly: PET lahve, kelímky, fólie, sáčky, lahve od čisticích prostředků a kosmetiky. PET lahev sešlápněte a víčko na ni klidně našroubujte zpět, na lince se oddělí. Kelímek od jogurtu stačí vyškrábnout lžičkou – zbytek na stěnách nevadí, plný kelímek ano, protože zašpiní ostatní obsah nádoby.

Častý omyl je házet do plastů všechno, co je z umělé hmoty. Podlahové krytiny z PVC, guma, kabely, molitan nebo syntetický textil jsou sice polymery, ale dotřiďovací linka pro ně odbyt nemá. Trojúhelník s číslem na dně obalu navíc říká jen to, z jakého polymeru je obal vyrobený, ne že ho ve vaší obci někdo zpracuje. S omezováním plastových obalů už při nákupu by se podle mě mělo začít dřív než s laděním detailů u kontejneru, protože obal, který nevznikne, není třeba dotřiďovat vůbec.

Sklo, nápojové kartony a kovy: tři místa, kde se chybuje nejvíc

U skla nejde o čistotu, ale o druh. Do kontejneru patří obalové sklo, tedy lahve a sklenice. Varné sklo, keramika, porcelán, zrcadla a autosklo mají jiné složení a jinou teplotu tavení, takže v peci zůstanou jako neroztavené kousky a nový výrobek kazí. Jednotlivé případy včetně toho, kam s nimi, rozebírám v textu o tom, které sklo patří do kontejneru.

Krabice od mléka a džusu vypadá jako papír, ale je slepená z papíru, polyethylenu a často i hliníkové fólie. Do modrého kontejneru proto nepatří. Sbírá se do oranžových nádob, nebo do nádob jiné barvy označených oranžovou nálepkou. Jak karton připravit a co dělat, když ho obec nesbírá, popisuje článek o tom, kam s nápojovými kartony.

Plechovky, konzervy a víčka od sklenic patří do šedých nádob nebo do nádob se šedou nálepkou. Kov se přetavením neznehodnocuje, a přesto ho ve směsném odpadu končí hodně, často jen proto, že šedá nádoba není hned po ruce. Co mezi kovové obaly patří a kam se šrotem, má vlastní článek.

Odpad, který nepatří do žádné barevné nádoby

Baterie, zářivky, elektrospotřebiče, zbytky barev a ředidel nebo motorový olej nepatří do tříděného ani do směsného odpadu. Mají vlastní cesty: baterie a drobné elektro se odevzdávají ve zpětném odběru v prodejnách, ostatní přijímá sběrný dvůr. Tam patří také objemný odpad, stavební suť, pneumatiky a větší kusy kovu či tabulového skla.

Zvlášť stojí bioodpad. V běžném směsném koši tvoří velkou část objemu a zároveň je to složka, kterou lze zpracovat doma kompostováním nebo odložit do hnědé nádoby, pokud ji obec poskytuje. Kdo chce zmenšit směsný koš, má u slupek a zbytků zeleniny největší prostor.

Čtyři omyly, které se opakují pořád dokola

První je přehnané mytí. Obal má být prázdný, ne umytý do lesku; teplá voda a saponát na kelímek od jogurtu jsou zbytečné. Za sebe bych vyplachoval jen to, co by doma do svozu začalo zapáchat, a i to studenou vodou po nádobí.

Druhý omyl je vhazování „pro jistotu“. Když si nejste jistí, jestli věc do nádoby patří, nepomůže ji tam dát s nadějí, že si s ní linka poradí. U skla taková příměs kazí tavbu, u papíru surovinu. Nejistý kus patří do směsného odpadu, nebo se na něj zeptejte ve sběrném dvoře.

Třetí je nerozebírání. Sklenice s kovovým víčkem, plastová lahvička s kovovou pumpičkou nebo papírová krabička s plastovým výliskem jsou dva materiály v jednom kusu. Oddělit je zabere pár vteřin a každá část pak skončí tam, kde se dá využít.

Čtvrtý omyl je spoléhání na barvu nádoby. Barvy jsou zavedené, ale obsah se obec od obce liší, takže žlutá nádoba někde přijímá i kovy a kartony a jinde jen plasty. Nálepka je vždy přesnější než zvyk z minulého bydliště.

Jak si třídění doma uspořádat

Nejčastější překážkou není neznalost, ale místo. Domácnost s jedním košem třídí hůř než ta, která má vedle sebe tři nádoby. Sám bych začal dvěma taškami na papír a plasty u linky a malou krabicí na sklo a kovy v komoře – speciální sestavy košů nejsou potřeba. Důležité je odkládat obal na správné místo hned, ne přebírat koš až před vynesením, kdy už je papír mastný od kelímků.

Jako první krok doporučuji vyfotit si nálepky na nejbližším stanovišti kontejnerů. Zabere to minutu a máte po ruce přesný seznam toho, co do které nádoby patří právě u vás. Pak se týden dívejte, co ve směsném koši zabírá nejvíc místa – podle toho poznáte, která další taška nebo krabice vám doma chybí.

Zdroje

• Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, informační materiály ke třídění odpadu a portál Jak třídit
• Ministerstvo životního prostředí ČR, informace k nakládání s komunálním odpadem
• CENIA, česká informační agentura životního prostředí, Zpráva o životním prostředí České republiky
• Rozhodnutí Komise 97/129/ES, identifikační systém pro obalové materiály